Kudy autem do Itálie (Lombardie)?

Není snadné na to přijít. Alespoň pokud jedete poprvé autem do zahraničí a navíc chcete ušetřit minimálně 60 euro za dálniční poplatky tak jako my. Nejeli jsme nikam daleko, jen na sever, pod Alpy, ke krásnému jezeru Como. Řeknete si: Co na tom je? Nastavím si navigaci a jedu. Ale pozor, prrrrrrrrr – veliká mýlka!!! Naše navigace se zbláznila a v osudové chvíli její malý, hloupý mozeček zvítězil nad lidskou důvěřivostí. Naše úžasná navigace totiž prý navíc snímá vysílání rozhlasu v té které zemi, dokáže rozpoznat např. opravy na silnici, zácpy apod… a odkloní vás automaticky na tu nejlepší a nejrychlejší variantu cesty.

Takže na tohle pozor – rozhodně nedůvěřujte slepě svému přístroji jako my, vždycky kontrolujte mapou!!!

V Čechách si cestu vyberete – my jsme jeli přes Karlovy Vary a Cheb, v Německu se neplatí žádné dálniční polatky, což je prostě úžasné – klidně jeďtě po dálnicích, vyhněte se obřímu Mnichovu a směřujte na německé město Garmisch. Brzy už vás čekají rakouské hranice, udržujte směr Fernpass (nebo Nassereith), dále Imst a Landeck. A najednou vás obklopí Švýcarsko – jeďte směr Zernez a St. Moritz.

Jedete krásnou krajinou, vyhnete se strmým alpským stoupáním (snad kromě jednoho náročnějšího serpentinového kopce) a kocháte se lesy, jezery, řekami a obry Alp nad vámi.

Pak už je to jednoduché – jste v Itálii, jedete na Chiavennu a pořád dolů až dojedete k severnímu cípu jezera… pokračujete dle přání.

Zpátky to samozřejmě vezměte stejnou cestou.

Rozhodně se pečlivě vyhněte přechodu na vrcholu Spluga (mezi Švýcarskem a Itálií), kam zavedla nás naše navigace!!! Byla hluboká noc, náš stařičký Forman oddaně chrčel, děti na zadních sedadlech oddychovaly, když jsme náhle začali stoupat…nevím, jak dlouho to trvalo, ale bylo to nekonečné, jeli jsme na dvojku a pak na jedničku (a nebylo to naším autem: známí před námi se zlořečenou navigací měli Forda a museli řadit stejně jako my). Tma, úzká cesta, žádná svodidla a hluboká propadliště pod námi, ještě že děti spaly, nám rodičům se svíraly zadnice! Nakonec jsme v oparu strachu dorazili někam na vrchol, kde už mrzlo (půlka srpna!). U závory jsme museli čekat půl hodiny do 5:00, kdy otvírali. Naštěstí přišla italská finanční policie a pustila nás dál. Na straně italské už svodidla jsou, takže jsme si opravdu zhluboka oddychli. Přes Splugu už nikdy více (uvědomujeme si, že kdyby napadlo trochu sněhu a byla námraza, kdo ví, jak by to dopadlo), leda v terénním Mercedesu (v příštím životě)!

Zanechat komentář:

Můžete použít tyto HTML tagy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>