V roce 1999 přijala Itálie jako člen Evropské Unie novou měnu – euro. Jak tuto změnu pocítili řadoví občané může nastínit úryvek přeložený z mé soukromé korespondence vedené s přítelkyní ze Sardinie:
„…Od té doby, co jsme přijali euro, začala strašná krize. Nyní žijeme v kritické době, rodiny jsou zoufalé a nedokážou vyjít s penězi ke konci měsíce. Na rozdíl od doby před něco málo lety se život radikálně změnil a to, co jsme si dříve mohli snadno dovolit, je nyní nemožné. O víkendu se chodívalo do pizzerie nebo do restaurace, mohla sis ve svobodě koupit šaty, boty atd. To všechno se nyní stalo nadbytečným. V létě jsem kupovala dětem zmrzlinu téměř každý den. To už teď nejde. Řekla bych, že naše rodina, ve srovnání s většinou rodin, je bohatá!!
Přinášíme velké oběti, abychom mohli posílat děti do soukromých církevních škol (platíme asi 400 € měsíčně). Pak, protože předchozí dům byl velmi starý a potřeboval rekonstrukci, prodali jsme ho a koupili jiný, větší a prostornější. Splátka půjčky činí 850 € měsíčně!
Světlo, plyn, voda, telefon, nejrozličnější státní poplatky… a abychom žili, musíme dát pozor, aby nic nepřišlo nazmar… lidé se vrátí k Bohu jako vždycky, když vládla bída…“
Leave a Reply