Friuli Venezia Giulia

Furlan(d)sko-Julské Benátsko

• Hlavní město: Trieste (česky Terst)
• Provincie: Pordenone, Udine, Gorizia, Trieste
• Velká města: Trieste (210 000 obyv.), Udine (98 000), Pordenone (52 000), Gorizia (37 000), Monfalcone (28 000), Sacile (20 000)
• Obyvatel: asi 1 200 000
• Používané jazyky: italština, furlanština, slovinština, němčina
• Pro další obecné informace doporučujeme Wikipedii zde

Stručná historie:

Region Friuli Venezia Giulia je zřejmě jedním z administrativně nejkomplikovanějších v Evropě. Italská vláda mu přiřkla status „Regionu se speciálním statutem“ (spolu s dalšími čtyřmi italskými regiony, jimiž jsou Sicilia, Sardegna, Trentino-Alto Adige a Valle d’Aosta).

Administrativní autonomii získal tento region až v roce 1963. Příčin tohoto „zpoždění“ bylo mnoho, především ale mezinárodní situace po 2. světové válce a problémy vyplývající z různorodosti regionu – tedy z historických, etnických a lingvistických procesů, které tento prostor utvářely.

Jednou částí regionu je území Friuli, bývalý patriarchát Aquileia a později součást Benátska – sahá od Livanza k Isonzu a zahrnuje provincie Pordenone, Udine a část provincie Gorizia.

Druhou část tvoří území Terstu a Gorizie, které Itálii zbyly z provincie Venezia Giulia po přerozdělování hranic po 2. světové válce.

Na stopy nadvlády starověkého Říma tu můžete narazit v podstatě kdekoli. V době Augustově obě části regionu spadaly pod „Regio X Venetia et Histria“ (viz italská wikipedie zde), s hlavním městem Aquileia.

Jednota regionu byla narušena stěhováním národů: v 6. století jej dobyli Langobardi, kteří tu založili své první vévodství v Itálii s hlavním městem Cividale del Friuli (latinsky „Forum Iulii“ a odtud vlastně pochází název Friuli).

Několik století po Langobardech přišli Frankové, tehdy již feudální (církevně patriarchální) stát (založen 1077) – ti opět vyzdvihli význam aquileiské baziliky. Frankové přechodně dokonce rozšířili území regionu na východ, ve 12. století ale došlo k jeho definitivnímu rozpadu: Gorizia se osamostatnila a Terst (stejně jako další přístavy) se stal svobodným městským státem.

V roce 1420 se oblast Friuli stala součástí benátského území, zatímco Trieste a Gorizia zůstaly pod nadvládou rakouského císařství. Pordenone byla „corpus separatum“ pod vlivem Rakouska až do roku 1515, kdy byla připojena rovněž k Benátkám.

S mírovou smlouvou z Campoformida (z roku 1797) končí nadvláda Benátek a Friuli je přičleněno k Rakousku.

Po krátkém mezidobí napoleonské nadvlády (která zasáhla také Trieste a Gorizii) bylo Friuli opět připojeno k Rakousku (v rámci Lombardsko-Benátského království), zatímco Gorizia byla spojena s Illyrským královstvím a Trieste, společně s Istrií, se stalo součástí rakouského pobřeží (region „Přímoří“).

Osmnácté a devatenácté století znamenala obrovský ekonomický rozkvět regionu – Terst se stává hlavním přístavem Rakousko-Uherské monarchie a také oblíbeným útočištěm umělců.

Válka za nezávislost připojila ke spojenému Italskému království pouze Friuli.

Po první světové válce, ve které hrál tento region zásadní úlohu a byl jí vážně poškozen (včetně dramatického snížení počtu obyvatel), se osudy těchto pohraničních zemí opět spojily (přestože bouřlivé spory o hranice velmi bolestivě doléhaly na Venezii Giulii).

Druhá světová válka, opět velmi draze zaplacená, vedla k britsko-americké správě v Terstu, dokud nebyly hranice pevně stanoveny Londýnským Memorandem z roku 1954. Když byl Terst znovu připojen k Itálii, mohl konečně začít proces vzniku autonomního regionu Friuli Venezia Giulia.