Vzpomínka z dětství mi připomněla píseň Závidím, kterou zpívala Naďa Urbánková v polovině sedmdesátých let. Nemám dobrou paměť, ale jméno této písně se mi vtisklo do makovičky, protože i já jako dítě jsem záviděla “včelám medový ráj…” a dětem, co měly spoustu hraček, dobroty v lednici a my nic.
Text složil Jiří Grossmann krátce před svou smrtí, která mu podala ruku v jeho třiceti letech. Pro mne je podivuhodné zjištění, že si hudbu, on, který sám uměl melodie skládat, vypůjčil od Adriana Celentana, Itala, který se svou autobiografickou a textově tesknou písní Ragazzo della Via Gluck vystoupil na festivalu v Sanremu roku 1966 a totálně s ní neuspěl. Píseň Ragazzo della Via Gluck byla vyřazena hned první festivalový večer, aby se později stala nezapomenutelným šlágrem. Jinak
soudili porotci, jinak lid a to je ostatně pro Italy příznačné, neustálé napětí a dynamický život a kontrast ve dvou na sobě nezávislých vrstvách – na straně jedné intelektuálů a vzdělanců a na straně druhé lidí od plotny a rádla. Přeji příjemný poslech.
Leave a Reply